KQED

Když Jennifer Szot zasedla se svým synem ke hře, která zahrnovala nepravé zlomky, zjistila, že v matematice pro pátou třídu docela zaostává. Byl to přitom jen jeden z mnoha úkolů, které měl její syn doma vyplnit, pokud zrovna nepracoval on-line, neúčastnil se “živé” výuky nebo Google setkání s učiteli. Převzít na sebe roli učitele je pro Jennifer, jinak matku v domácnosti a dobrovolnici, dost zneklidňující. Musí se potýkat i s řadou dalších výzev – kontroluje syna, zda při on-line výuce nehraje potají videohry, uklidňuje dceru sužovanou obavami z nadcházejících zkoušek a především neustále mírní stres, který nyní pod jejich  střechou vzniká – spolu s dosud jmenovanými zde bydlí ještě její druhá dcera a manžel.

Řada učitelů nabídla své rady všem, kteří se tak jako Jennifer stali učiteli / manažery výuky svých dětí a kterým mohou jejich zkušenosti přijít vhod.

Začněte zábavně. “Užijte si trochu zábavy, než začnete,” radí Becky Van Ry, učitelka přírodních věd na základní škole. Oběhněte dům nebo si na chvilku zacvičte jógu.

Vypěstujte si režim. “Dětem se nejlépe daří v předvídatelném světě,” říká psycholožka Lisa Damour. Začněte motivujícím cvičením – v sedm hodin budíček pro všechny, v osm hodin “do lavic” – a vylepšujte váš režim dle potřeby. “Berte to zprvu jako provizorní návyky, které se postupně rozvinou a zbytní,” dodává Lisa Damour.

Důvěřujte učitelům. Mnoho rodičů si mezi sebou rozesílá řadu skvělých námětů na vědecké projekty a předpřipravené úkoly z angličtiny. Přestože jde o dobrý záměr, tyto materiály by neměly nahrazovat úkoly od učitelů. “Učitel poskytuje dětem vše, co potřebují,” řekla Van Ry. “Učitelé se snaží najít nejlepší systém, jak postupovat, aniž by děti a jejich rodiny přetěžovali.” Pokud dítě zoufale prahne po další práci, umožněte mu ji. Jinak se ale raději držte zadání od učitelů.

Když jste v úzkých, přesměrujte děti na učitele. Pochopit a následně vysvětlit koncepty, které se rodiče (možná) učili před třiceti lety, může být nezvládnutelné. Je to chvíle, kdy se děti mají obrátit na učitele. “Učitelé mají mít v každém dni úřední hodiny, během kterých mohou studenti chatovat nebo se setkat přes Google, vyměnit si emaily nebo si s učitelem zavolat,” popisuje Ben Krahn, učitel angličtiny na Middlebury Union High School ve Vermontu.

Choďte často na desetiminutové procházky bez telefonu. Zvládnout práci dětí doma, někdy ruku v ruce s vlastním zaměstnáním, je mnohdy frustrující. “Možná i nudné,” dodává Krahn. Choďte proto ven a procházejte se, kdykoli je to jen možné, ideálně bez zátěže svého smartphonu.

Jde o celou rodinu. “Není to jen “mámy práce”,” říká Neal Sharma, učitel angličtiny na Lawton C. Johnson Summit Middle School a otec čtyř dětí. Především v rušných rodinách, jako je ta jeho, kde oba rodiče pracují na plný úvazek, je potřeba, aby zodpovědnost za pomoc dětem při učení převzali oba. Může to vyžadovat tvůrčí přístup při skládání denního harmonogramu, nicméně učení doma nelze nechat pouze na jednom rodiči. Ve většině případů děti prahnou po pozornosti rodičů. Přestože nejde o klidnou dobu, může tato zvláštní trhlina v běžném životě poskytnout rodičům vzácné okénko k tomu, aby se svými dětmi strávili více času.

Buďte trpěliví. “Dospělí si někdy neuvědomují, že dětem trvá zpracovat otázky déle,” říká Vicky Thong, učitelka přírodních věd na střední škole. Především když otázka není napsaná. “Musíte dělat pauzy, dát jim čas uvažovat nad odpovědí a překonat nutkavou potřebu radit jim, aby odpověděli správně,” dodává. Trpělivost při odpovídání podporuje u dětí myšlení a buduje sebedůvěru. Když rodič vědomě čeká, až dítě odpoví, předchází tím také tomu, že by dělal práci za něj.

Potlačte svůj perfekcionismus. “Možná jejich “e” vypadá trochu šišatě nebo jim trvalo opravdu dlouho přijít na to, kolik je čtyřikrát osm. To je v pořádku!” říká Thong. Udržte si pozitivní postoj, poskytujte podporující zpětnou vazbu s řadou konkrétních detailů – nikoli jen obecné “výborně” – a dítě tak tím spíš bude ve svém učení pokračovat. Opakování povede ke zlepšení, které podpoří jeho vnitřní motivaci. Erin Hennesey, která učí angličtinu v sedmé třídě, s tímto postojem souhlasí: “Pamatujte, že jejich práce nebude dokonalá! Jsou to děti a učí se. Potřebují se naučit najít své vlastní chyby.”

Pozitivně motivujte.  Pokud zrovna neučí angličtinu nebo se nestará o své čtyři děti, věnuje se Sharma sportovnímu tréninku na střední škole. Na obou místech vypozoroval, že nejdůležitější je děti dostatečně podporovat. “Rodiče zapomínají, jakou sílu má pochvala,” říká. “Je to nejlepší způsob, jak motivovat a učit.” Být pozitivní v době krize se může zdát nepřirozené, tím spíš když sami rodiče někdy ztrácejí hlavu, ale zdůrazňovat to dobré dětem pomáhá.

Zvolněte. Je v pořádku, když vaše dítě něco nedokončí. “Zatím stále začínáme,” říká Van Ry o on-line výuce. “Nikdo přesně neví, co dělá,” dodává. “Každá rodina ve Spojených státech se cítí stejně,” souhlasí i Krahn. “Je uklidňující si uvědomit, že jsme VŠICHNI na jedné lodi.”

Jennifer si uvědomuje, že dopad viru, včetně povinné domácí výuky, je pro jiné mnohem zoufalejší. “Trápí mě, jak jsou na tom rodiny, ve kterých se vyskytla nemoc,a rodiče dětí se speciálními potřebami, kteří si musí doma poradit sami,” říká. Mezitím dohlíží na míru stresu v rodině a vypouští psa ven, když začne nervózně pobíhat po domě. “Musíme přijmout nové pořádky, aspoň prozatím,” říká.

Linda Flanagan

 

Převzato ze stránky www.kqed.org (mírně zkráceno).